Úkoly na květen

Budu se usilovně snažit povzbudit a pochválit pět lidí, kteří žízní po lásce a chvále.
Přimlouvala bych se, začněte doma, mezi dětmi atd. U nás se vyznačujeme tím, že co je dobré, nechválíme, to je pro nás samozřejmé. Zato co se nám nelíbí, to zkritizujeme přímo mistrovsky. Není to dobré, taková kritika snižuje sebeúctu a kdo si neváží sám sebe, neváží si ani druhých, jejich práce. Je to jako lavina. A přece, z pohledu zvenčí, se jako národ nemusíme vůbec za sebe stydět. Naopak. Pěstujme proto v druhých lidech, zejména si dejme záležet na dětech – ty jsou budoucností – a chvalme, chvalme a povzbuzujme! Určitě se nám podaří pochválit víc než pět lidí a nejen v měsíci květnu.
Podniknu sama procházky, abych pozorovala západ slunce. Pak jej budu hlasitě popisovat a nepřestanu, i když moje slova budou znít pošetile.
Květen je pro tento úkol nejvhodnější příležitostí, protože příroda se oblékla do svého nejkrásnějšího šatu, který září po zimě tím víc. Všechno je svěží, čisté, voňavé. Vyjděte sami do večerní přírody, pozorujte západ slunce, hlasitě popisujte to co vidíte. Nestarejte se, připadá-li vám pošetilé to, co říkáte. Málokdy nacházíme ta pravá slova k popsání nádhery, kterou vidíme. Účelem je naučit se to – a ono to půjde.
Po pět jasných nocí se vydám do přírody, abych pozorovala nebe a dám hlasitě výraz svému obdivu.
Často pocítíme, že pohled na jarní krásnou noc je uchvacující, ale nikdy bychom se nevydali do přírody, abychom ji hlasitě chválili. Účelem tohoto cvičení není prohlídka nebe, ale abychom si zvykli na zvuk vlastního hlasu. Máme také pocítit, jak mnoho vznešenosti leží nad námi v klenoucím se nebi. Vyjádříme-li také svou úctu ke stvoření, užijeme si krásy mnohem více.
Půjdu někam, kde budu o samotě a hlasitě vyslovím všechny mne tísnící těžkosti. Přitom neuvedu jen svoje mínění, ale i názory jiných.
Hlasitě vyslovme, co nás trápí, řekněme svoje mínění ale i mínění jiných. Je to nejlepší cesta ke správnému rozhodování.
Hlasitě vypovím své nejniternější myšlenky, které se netroufám vyslovit před svými přáteli, ba dokonce ani před sebou a pak řeknu: „Otče v nebesích, potřebuji tvou pomoc“.
Každého člověka něco trápí a je dobré se s tím – tak jako o radost – podělit. Říká se: sdílená radost, jednou toliká radost, sdílená starost, poloviční starost. Mluvíme jakoby k nikomu, ale každý z nás, i nevěřící se ve chvílích tísně obrací k Bohu. Pak zůstaňme ještě chvíli tiše a snažme se naslouchat. Pak se ještě jednou ze všeho vymluvme. Zdá se, že cesta je teď jasnější.
Pak se zachovám nějakou chvíli tiše, budu pozorovat mne obklopující předměty a budu se snažit naslouchat. Pak ještě jednou vyslovím mne naplňující pocity. Tentokrát již budu znát východisko a budu vědět, že mi bylo pomoženo.
Co soudíte o tom, takto se spojit s nejvyšší inteligencí? Je to jen na vás, zkusit to, s upřímným srdcem a pak uvidíte, jestli to opravdu funguje. Jde o to být vnímavý, upřímný, pokorný. Zkuste to, nic vás to nestojí, můžete jen a jen získat.