Úkoly na březen

Přečtu si každý den něco dobrého a vyslovím nahlas svůj souhlas. (Radost z krásného).
Jak mnoho nás obohatí literatura! Ani dnes, kdy máme možnosti různých informací, dobrou knihu nic nenahradí. Je zdrojem poučení, moudrosti, zábavy … Mnohdy se vracíme znovu a znovu ke stejné knize a obdivujeme krásu stylu, živost, která v nás probouzí nádherné pocity. Kniha je vzácný přítel, skromný a vždy k dispozici. Važme si knih i dobrých spisovatelů!
Po pět dní chci ochotně a ráda vykonat o něco více, než je ode mne požadováno.
Není to nejjednodušší úkol, ale rozhodně po jeho zvládnutí budeme mít dobrý pocit a stoupne nám i sebevědomí!
Budu chodit poněkud rychleji a budu o deset minut dříve vstávat. (Životní síla)
Možná se vám to nezdá, ale rychlejší chůzí opravdu energii spíš načerpáme, než ztratíme. Ovšem pozor, ve všem má být zachována správná míra! Tím, že dříve vstaneme, získáme více času na cvičení pránajámy (v ě d o m é h o, plného dechu, kdy čerpáme pránu) a tím skutečně získáme mnoho sil navíc a s tím ještě růžovější náladu, se kterou vstoupíme do nového dne!
Vštípím si výrazy jako: Je to od vás velmi milé, jak laskavé od vás… A budu se snažit jich používat tak často, jak je možné.
Ne, není to strojenost, pokud nám tato slova jdou od srdce. Máme si tím uvědomit, že všechno, co přijímáme od druhého není jen samozřejmost. A pokud je nám něco opravdu milé, příjemné, máme dárce také slovně ocenit. Každopádně je to příjemné vzájemné pohlazení, které zahřeje na srdíčku každého.
Vynasnažím se po pět dnů darovat každému člověku úsměv.
Je to vlastně návaznost na úkol předcházející. Úsměv není škleb obličeje, ale vychází od srdce. Krášlí každou tvář a je prý výsadou člověka. (Nevím, moji pejsci se uměli usmívat a mým kočkám také úsměv není cizí!). Každopádně vlídný úsměv „nic nestojí a obohacuje jak toho, kdo jej dostává, tak toho, kdo jej dává,“ jak praví neznámý autor. A věřte nebo ne, jsou mezi námi lidé, pro které je to často jediný dar, ze kterého se dlouho těší.