Říká se, že vzácné je to, čeho je málo. Nás lidí jsou na tomto světě miliardy a bohužel se sebou jako s něčím velice nevzácným zacházíme. Ale ať je náš pohled na člověka jakýkoli, každý z nás je originální, jedinečný a hlavně vzácný v očích té nejvyšší inteligence, která nás stvořila. Náš život tady na Zemi není nahodilý, je součástí plánu a tak jako chybějící malé kolečko v orloji by přerušilo jeho chod, tak i život každého člověka, byť z našeho pohledu toho nejmenšího, má velký význam. A to už stojí za zamyšlení.
Největším omylem lidí je napravovat a vylepšovat druhé lidi, co na tom, že se vzpírají, že se jim to nelíbí. Vždyť je to pro jejich dobro! Jaká pýcha! Přitom zapomínáme na toho jediného člověka, nám nejbližšího, kterého zkultivovat nejenže můžeme, ale je to přímo náš základní úkol zde na Zemi. Ano, jsme to my sami. A všichni ti, kteří se o to snaží mi jistě dají za pravdu, že je to úkol nejtěžší. Je mnoho cest a tak jako cesty, silnice, chodníčky, stezky zde na zemi, jsou i ty duchovní různě bezpečné i nebezpečné. Záleží na každém z nás, kterou si vybere. Ta, kterou mám na mysli, je cesta jógy.
Nezapomenu na jeden chladný, listopadový večer, kdy jsem se autobusem vracela k smrti unavená z konzultací večerního studia a přemýšlela o přemíře povinností které jsem si na sebe ušila. V Uherském Hradišti jsem nastupovala na pouličku a najednou jsem si mezi lidmi všimla jedné známé. Po pravdě řečeno, nebylo možné si jí nevšimnout, protože ona jakoby celá mezi námi unavenými spoluobčany celá zářila. Svým postojem, spokojeností. Přistoupila jsem k ní a vyjádřila svůj obdiv a úžas nad tak podivuhodným jevem ve večerních hodinách. Nadšeně mi vyprávěla o průběhu hodin jógy, do kterých chodí, o blahodárném účinku cvičení. Než jsme přijeli do Kunovic, byla jsem si jistá. Chci také vylepšit svoje bytí a jsem odhodlaná pro to něco udělat. Dodnes jsem vděčná paní Marii Huspeninové za to, že mně téměř před dvaceti lety ukázala tuto cestu způsobem, který byl pro mě víc než přijatelný: příkladem. Ještě ten týden jsem šla na první hodinu a již po této pro mě první lekci jsem zažila zázrak: mohla jsem dýchat! Zjistila jsem totiž, že moje dosavadní „dýchání“ bylo spíš lapání po dechu. Jak jsem po čase už jako cvičitelka jógy zjistila, je to dost častý jev.
Oproti dobám minulým je v současné době u nás na trhu hodně literatury o józe, různých pramenů a tak si každý může vybrat to, co mu nejvíc vyhovuje. Jen úplným začátečníkům bych chtěla doporučit, aby uvážili, zda dát přednost kurzům vedeným cvičiteli před experimentováním podle návodů, byť velmi dobrých, v knihách. Není to vždy tak jednoduché, jak to vypadá!
Jedním z nejvýznamějších jogínů byl Svámí Šivananda, vzděláním lékař. Měl mnoho následovníků, jeden z nich byl i Svámí Višnu Dévananda, kterého vyslal na Západ. Ten řekl: „Jóga není teorie, ale praktický způsob života. Pokud jste nikdy nejedli med, nezáleží na tom, jak často vám budu říkat, že je dobrý, stejně nepochopíte, dokud ho neochutnáte.“
Pět základních pravidel Svámího Šivanandy je:
Šest nařízení jako návod na duchovní život Svámího Šivanandy:
Jóga je cvičením pro všechny, neklade žádné hranice - mladí, staří, nezáleží na jeho vyznání.
Otázkou tady je:
chceš změnit svět k lepšímu? Změň sebe!
Chceš být šťastnější? Vydej se na cestu!
Nejvhodnější doba je teď!
Ať se Vám daří, přeje Vaše
Marie Jordánová
Kunovice 2003